Chtěl jsem se ztratit 

já holub bez města 

mé oči  

v korunách jeřabin malostranských zahrad 

i hluboko pod zemí 

neseny eskalátory k přestupu na soumrak

neviděly nic než nebe

kterého si nikdo nevšiml, protože na něj nikdo nerozdával reklamu

i pankáči a jejich holky

kteří se jindy dívají, byli slepí jako všichni

a kontrolovali, jestli se na ně dívají ti kolem

když na ulici napodobují pohyby sex

že by je člověk pohladil  

a přesto bylo modré jako křídla racků

v jejichž perech se zrcadlí voda tak

jakou ji chceme vidět

to neviditelné nebe 

v němž letěly ptačí šípy i oblaka podobná představám a navoněným holkám

o kterých vím, že nemyslí na nic jiného než na sebe

a tak je těžké jim pomoci 

protože mé tělo opisuje neznámé kruhy

na usmířenou    

i jen tak 

a vlastně jsem se tak nalezl 

s každým vědomím, jehož jsem se dopustil

jen kvůli sobě 

když na náměstí kde se dívá Boží oko

myslel jsem, že mám milion pocitů najednou za celou Prahu 

a za padlého anděla, který odvrátil tvář rychlostí světla

jsem se pomodlil Otčenáš 

ale přiznávám, že jsem s tím spěchal 

a i když

nejhezčí západy slunce jsou nad Německem 

nejlepší záchody jsou v Belgii 

a nejdrzejší holubi jsou v Londýně 

pak ztratit se v Praze 

je mnohem víc